„od brány výstaviště až k westernovému městečku” - (Wells Fargo)
Osmdesátá léta a převážně trampský svět. Slavnostní táborové ohně, mezi nimi ojedinělé akce se zcela jiným zaměřením, jako například Country for Ever v Hutích na Jindřichohradecku pořádané Petrem Hrouzkem, Velikonoční Western Jamboree v Radostíně na Žďársku připravované Zdeňkem Horkým a několika přáteli tvořícími spolek s názvem Wells Fargo, či Country & Western Saloon v Čachnově na Chrudimsku v režii Boys & Girls from Little Country. To jsou jen některé z prvních večerů, umožňujících nám přímé setkání s písněmi pojednávajícími především o životě amerického venkova, písněmi spadajícími do stylu Country & Western.
Ve své zemi sice máme několik uměleckých těles věnujících se tomuto hudebnímu směru, těles, kterým je umožněno šířit své umění i prostřednictvím gramofonového průmyslu, avšak hudebníky hrající srdcem objevíme spíš někde ve stodolách či začouzených hospůdkách, v nichž se alespoň na chvíli, díky skvělé umělecké produkci, provázené neskrývanou upřímností, ocitneme ve zcela jiném světě.
Za těchto podmínek se postupně dostáváme do roku 1990, kdy jsme na jeden víkend v průběhu jarního období opět účastníky pořadu Country for Ever. Právě zde, při poslechu písní, majících svůj původ v zemi u nás ještě donedávna zakázané, se rodí zajímavá myšlenka o možnosti uspořádat podobnou akci v údolí říčky Bobrůvky u Šiklova mlýna ve Zvoli nad Pernštejnem v prostoru dřevěného objektu, sloužícího v době letních prázdnin jako jídelna pro účastníky dětského tábora. Uvedené stavení lze jemnými úpravami přeměnit na hudební saloon a s použitím několika prostorných vojenských stanů pak vytvořit i stylovou uličku, vzdáleně připomínající první osady vyrůstající na území severoamerického kontinentu. Pánové Petr Müller (Azbest), Zdeněk Horký (Max), Pavel Petr (Rohlík) a Rostislav Kareš (Lišák) mají cestou z Pimova ranče o čem přemýšlet. Ve snaze připravit jedinečný hudební pořad i s vlastním vystoupením si čtveřice kamarádů pro sebe vybírá již dříve Maxem užívaný název Wells Fargo. Jméno spolku je tedy na světě. Kde však na realizaci celého projektu získat finanční prostředky?
Velmi často bloumám ulicemi města Brna, aby mi neušla žádná z hudebních produkcí, kdy na zemi sedí parta mladíků snažící se svým zpěvem za doprovodu kytar něco málo vydělat na toulky prázdninami. Jednoho dne se přidávám i já. A ono to jde. Po prvních, takto s kytarou strávených, hodinách v podchodu pod brněnským hlavním nádražím navštěvuji Petra a seznamuji jej s možností výdělku. To už s námi sedí i Max. Do podchodu se ale nikomu moc nechce. S dobrým nápadem však přichází Alena Adamíková: „Je mezinárodní výstava psů, tak jděte k hlavní bráně výstaviště.” Jdeme.
V sedě na zemi začínám hrát sám. Petr nenápadně obchází prostor před bránou a z uctivé vzdálenosti pozoruje kolemjdoucí. Za chvíli se s banjem přidává Max a až po několika odehraných písních lze slyšet i dunivé tóny Petrova kontrabasu. Hrajem.
Následuje množství „vystoupení” v podchodu. To už je s námi i Rohlík. Sestava čtyř hudebníků, nesoucí jméno Wells Fargo, svým upřímným nadšením pro Country & Western získává poměrně brzy široký okruh posluchačů.
Po důkladné hudební průpravě a náročných přípravách nastává dlouho očekávaný víkend. Ve dnech 28. - 30.9.1990 se v malebném údolí říčky Bobrůvky u Šiklova mlýna rozprostírá takové docela malé westernové městečko, skýtající zázemí pro Netradiční setkání přátel C&W ve stylu „OLD GOOD TIME 1850”, hudební pořad Western Hills Jamboree, za nímž stojí Wells Fargo.
Rohlík, Max, Alena & Petr, Habán a Boys & Girls from Little Country vítají první hosty v Beaver’s Town. Nechybí tu úřad šerifa, banka, lázně, kavárna či obchůdek se stylovým zbožím. Lahodné pokrmy si lze dopřát v saloonu, kde je umístěna i hudební scéna, na níž se v průběhu dvou večerů prostřídá slušné množství umělců, mezi nimiž svůj skvělý výkon předvádí i Zdeněk Kocman (Harry) a jeho syn Petr. Ubíhající čas nám však není nakloněn, a tak i tento víkend, naplněný romantikou z doby osídlování amerického západu, směřuje ke konci. Všichni návštěvníci odchází ke svým skutečným domovům a po několika následujících dnech je do původního stavu uvedeno i údolí říčky Bobrůvky. Byl však položen základ otce westernových měst.
S nadcházejícím podzimem se čtveřice hudebníků ze spolku Wells Fargo snaží dohodnout na názvu pro vlastní skupinu. Marně. Z několika možných návrhů jsou nakonec vybrána pouze počáteční písmena, čímž vzniká podivná zkratka O.K.R. (Oregano, Kangaroo, Reward). Nové pojmenování se však neujme a v povědomí veřejnosti i nadále zůstává název Wells Fargo. Skupina stále vystupující v brněnském podchodu se zúčastňuje i některých akcí v širokém okolí a s překlenutím zimního období začíná opět s přípravami pořadu spojeného s westernovým městečkem.
Jaro 1991 s sebou přináší i chvíle neradostné, a tak po vzájemné dohodě pro některé rozdílné názory na společně prožívané události opouštím spolek Wells Fargo.